327. Vespro e Mattutino del 26 gennaio

PREGHIERE LITURGICHE
Patriarcato Ecumenico - Sacra Arcidiocesi Ortodossa di Italia e Malta
Chiesa Greco- Ortodossa della Natività di San Giovanni Battista- Torino e
Vicariato arcivescovile della Campania- Chiesa dei SS. Pietro e Paolo- Napoli
VESPRO e MATTUTINO
greco- italiano
del 26
26 gennaio
Memoria del nostro venerabile padre Senofonte
e dei suoi compagni.
compagni.
1
Τῌ ΚΣΤ'
ΚΣΤ' ΤΟΥ ΑΥΤΟΥ ΜΗΝΟΣ
26 GENNAIO
ΙΑΝΟΥΑΡΙΟΥ
Μνήμη τοῦ Ὁσίου Πατρὸς ἡμῶν
Ξενοφῶντος καὶ τῆς συνοδίας αὐτοῦ.
ΕΙΣ ΤΟΝ ΕΣΠΕΡΙΝΟΝ
Al Vespro.
Εἰς τό, Κύριε ἐκέκραξα, ἱστῶμεν
Στίχους
ς'
καὶ
ψάλλομεν
Memoria del nostro venerabile padre
Senofonte e dei suoi compagni.
Στιχηρὰ
Al Signore, a te ho gridato, 6 stichi e
stichirà prosòmia.
Προσόμοια.
Ἦχος β'
Tono 2. Quando dal legno.
Ὅτε, ἐκ τοῦ ξύλου σε νεκρὸν
Λάμπων, ἀξιώμασι ψυχῆς, ἐλεημοσύνῃ
καὶ πίστει σαυτὸν ἐλάμπρυνας, χαίρων
γὰρ ἐσκόρπισας, τὸν πλοῦτον πένησιν,
εἰς αἰῶνας δὲ μένει σου, ἡ δικαιοσύνη,
φῶς σοι ἀνατέλλουσα Πάτερ ἀνέσπερον,
ἔνθα, τοὺς ὁσίους σου Παῖδας, ὄψει καὶ
τὴν
τούτους
τεκοῦσαν,
Πόλιν
τὴν
οὐράνιον οἰκήσαντας.
Δόξαν, παριδόντες τὴν φθαρτήν, δόξης
τῆς ἀφθάρτου καὶ θείας κατηξιώθητε·
πᾶσαν γὰρ πατήσαντες, βίου τερπνότητα,
τὸν
τῷ
ὄντι
τερπνότατον,
Χριστὸν
θεοφόροι, ἄγαν ἐποθήσατε, τὸν ὑμᾶς
σώσαντα, κόσμου τρικυμίας καὶ ζάλης, καὶ
τῷ
γαληνῷ
καὶ
φωσφόρῳ,
βίῳ
καθορμίσαντα Πανόλβιοι.
Πάθη, θανατώσαντες σαρκός, τοὺς τῆς
ἀπαθείας χιτῶνας περιεβάλεσθε,
βίου
Splendente per i pregi dell’anima, ti
rendesti luminoso con l’elemosina e la
fede: con gioia infatti distribuisti le tue
ricchezze ai poveri e la tua giustizia
rimane nei secoli, facendo sorgere per
te, o padre, la luce senza tramonto: là
vedrai i tuoi santi figli e colei che li
partorì, divenuti abitatori della città
celeste.
Disprezzata la gloria corruttibile,
foste
resi
degni
della
gloria
incorruttibile e divina: calpestata infatti
ogni cosa amabile della vita,
sommamente
bramaste
Cristo,
realmente amabilissimo, il quale vi
salvò dai marosi e dalla tempesta del
mondo, e vi fece approdare, o
felicissimi teofori, alla vita serena e
luminosa.
Mortificate le passioni della carne,
cingeste le tuniche dell’impassibilità,
2
καθαρότητι, τούτους ὑφάναντες, πολιτείαν
δ᾿
ἰσάγγελον,
ἐν
καρτερόφρονες
ἠξιώθητε
σώματι
ὄντες,
ἐπιδεικνύμενοι,
πάντες,
ὑψίστοις,
τῆς
δόξης
Ἀγγελικῆς
θείας
ἔτι
ἐν
ἀπολαύοντες
tessendole con la purezza della vita;
dando prova con animo costante di una
vita simile a quella angelica, pur essendo
ancora in un corpo, tutti otteneste la
gloria angelica e godete negli eccelsi il
divino fulgore.
λαμπρότητος.
Gloria. E ora. Theotokìon, stessa melodia.
Δόξα... Καὶ νῦν... Θεοτοκίον
Μόνη,
τὸν
ἀχώρητον
Θεόν,
ἀστενοχωρήτως ἐν μήτρᾳ ἐκυοφόρησας,
ἄνθρωπον
γενόμενον,
δι᾿
ἀγαθότητα,
Παναγία Θεόνυμφε· διὸ δυσωπῶ σε, τῶν
στενοχωρούντων με παθῶν ἀπάλλαξον·
ὅπως, τὴν στενὴν καὶ εὐθεῖαν, τρίβον
διοδεύσας προφθάσω, τὴν ἐπὶ ζωὴν
Παρθένε φέρουσαν.
Oppure stavrotheotokìon, stessa melodia.
Ἢ Σταυροθεοτοκίον
Βότρυν,
τὸν
ἀγεωργήτως
παμπέπειρον
ἐν
μήτρᾳ
Ἁγνή,
ὃν
ἐκυοφόρησας,
ξύλῳ ὡς ἑώρακας τοῦτον κρεμάμενον,
θρηνῳδοῦσα
ὠλόλυζες,
καὶ
ἔκραζες.
Τέκνον, γλεῦκος ἐναπόσταξον, δι᾿ οὗ ἡ
μέθη ἀρθῇ, πᾶσαν τῶν παθῶν Εὐεργέτα,
δι᾿ ἐμοῦ τῆς σὲ τετοκυίας, σοῦ τὴν
εὐσπλαγχνίαν ἐνδεικνύμενος.
Ἀπολυτίκιον Ἦχος δ'
Ὁ Θεὸς τῶν Πατέρων ἡμῶν ὁ ποιῶν ἀεὶ
μεθ᾿ ἡμῶν κατὰ τὴν σὴν ἐπιείκειαν, μὴ
ἀποστήσῃς τὸ ἔλεος σου ἀφ᾿ ἡμῶν, ἀλλὰ
ταῖς αὐτῶν ἱκεσίας, ἐν εἰρήνῃ κυβέρνησον
τὴν ζωὴν ἡμῶν.
Tu sola, senza strettezze, portasti in
grembo il Dio incontenibile, divenuto
uomo per bontà, o santissima sposa di
Dio: ti supplico dunque di liberarmi
dalle passioni che mi stringono,
affinché, passando per il sentiero
stretto e diritto, raggiunga, o Vergine,
la via che conduce alla vita.
Quando vedesti pendere dal legno,
o pura, il grappolo ben maturo che
senza coltivazione umana avevi
portato in grembo, tra i lamenti alzavi
grida ed esclamavi: O Figlio, stilla il
vino nuovo per il quale sia tolta, o
benefattore, tutta l’ebbrezza delle
passioni, mostrando, mediante me che
ti ho partorito, la tua amorosa
compassione.
Apolytìkion. Tono 4.
O Dio dei nostri padri, che sempre
agisci con noi secondo la tua
clemenza, non distogliere da noi la tua
misericordia, ma per le loro preghiere
dirigi la nostra vita nella pace.
3
ΕΙΣ ΤΟΝ ΟΡΘΡΟΝ
Al Mattutino.
Μετὰ τὴν συνήθη Στιχολογίαν, οἱ
Κανόνες τῆς Ὀκτωήχου καὶ τῶν Ἁγίων, οὗ
ἡ ἀκροστιχίς.
Dopo la solita sticologia, i canoni
dall’Oktoikhos; poi quello dei santi.
Acrostico:
Io canto Senofonte, la sua sposa e i
suoi figli. Di Teofane.
Ξενοφῶντα μέλπω, σύμβιόν τε καὶ
τέκνα. Θεοφάνους.
Ode 1. Tono 2. Irmòs.
ᾨδὴ α' Ἦχος β'
«Δεῦτε λαοί, ᾄσωμεν ᾄσμα Χριστῷ τῶ
Θεῷ,
τῷ
διελόντι
θάλασσαν,
καὶ
ὁδηγήσαντι, τὸν λαὸν ὃν ἀνῆκε, δουλείας
Αἰγυπτίων, ὅτι δεδόξασται».
Ξύλου ζωῆς, καὶ Παραδείσου τῆς ὄντως
τρυφῆς,
πανοικεσίᾳ
Πάνσοφοι,
νῦν
ἀπολαύοντες, τοὺς ὑμᾶς εὐφημοῦντας,
πρεσβεύσατε
σωθῆναι,
πρὸς
τὸν
Venite, popoli tutti, acclamiamo a
Cristo, nostro Dio, che divise il mare
per il popolo che sottrasse alla
schiavitù degli egiziani poiché si è
glorificato.
O beati che gioite in famiglia
dell’albero della vita e delle vere
delizie del paradiso, implorate
l’Amico degli uomini di salvare i
vostri cantori.
Φιλάνθρωπον.
Ἐν τῇ ὁδῷ τῶν ἐντολῶν σου βαδίζων
θερμῶς, ὁ σὸς ἱκέτης Δέσποτα, μονὰς
κατέλαβε, καταλλήλους τῷ πόθῳ, ζωῆς
τῆς αἰωνίου ἐπιλαβόμενος.
Νέαν σκηνήν, Ἀβραμιαίαν σὺ ἔδειξας, τὴν
σὴν οἰκίαν ἅπασι· διὸ θεσπέσιε, Ἀβραὰμ
ἐν
τοῖς
κόλποις,
ἐπαναπέπαυσαι.
ἀξίως
καὶ
δικαίως
Signore, il tuo fedele che camminò
con fervore sulla via dei tuoi precetti,
raggiunse la dimora secondo il suo
desiderio, trovandovi la vita eterna.
Hai reso la tua casa, padre beato,
una nuova tenda di Abramo per tutti;
per questo giustamente ora riposi nel
suo seno.
4
Θεοτοκίον
Ὅλος ἐν σοί, κατασκηνώσας Πανάμωμε,
ὅλον ἐμὲ τὸν ἄνθρωπον, ἀνεμορφώσατο,
ἐκ Πατρὸς ἐκλάμψας, πρὸ πάντων τῶν
αἰώνων, Λόγος ὁ ἄναρχος.
Theotokìon. Tutto in te dimorò colui
che ha rinnovato tutto il mio essere
umano, il Verbo senza principio, sorto
come luce dal Padre prima di tutti i
secoli, o Vergine pura.
ᾨδὴ γ'
Ode 3. Irmòs.
«Ἐν πέτρᾳ μὲ τῆς πίστεως στερεώσας,
Mi hai stabilito sulla roccia della
fede, mi hai fatto trionfare davanti ai
miei nemici e il mio spirito esulta di
gioia cantando: non c’è santo come il
nostro Dio e non c’è giusto all’infuori
di te, Signore.
ἐπλάτυνας τὸ στόμα μου ἐπ᾿ ἐχθρούς
μου· εὐφράνθη γὰρ τὸ πνεῦμά μου ἐν τῷ
ψάλλειν. Οὐκ ἔστιν ἅγιος, ὡς ὁ Θεὸς
ἡμῶν, καὶ οὐκ ἔστι δίκαιος, πλήν σου
Κύριε».
Φανοτάταις ἀξίαις τετιμημένος, φωτοφόρῳ
διέπρεψας πολιτείᾳ·
τὴν
πρᾶξιν
γὰρ
ἐπίβασιν θεωρίας, βοῶν ἀνέδειξας. Σὺ εἶ
Θεὸς ἡμῶν, καὶ οὐκ ἔστι δίκαιος, πλήν
σου Κύριε.
Ὡς πάντων οἰκονόμος προβεβλημένος,
τὴν πάντων ἐπιμέλειαν ἀνεδείξω, τοῖς
χρῄζουσι τὸν πλοῦτόν σου διανέμων,
ὑποδεχόμενος,
φιλοφρονούμενος,
Μοναζόντων τάγματα, Πάτερ Ὅσιε.
Νομίμοις ἐκτρεφόμενος τοῦ Δεσπότου, ἐν
νόμῳ καὶ παιδείᾳ καὶ νουθεσίᾳ, Κυρίου
ἐξεπαίδευσας σοῦ τοὺς παῖδας, κράζων
θεσπέσιε· Σὺ εἶ Θεὸς ἡμῶν, καὶ οὐκ ἔστιν
ἅγιος πλήν σου Κύριε.
Onorato di brillanti virtù, eccellevi
nella vita luminosa; dall’ascesi sei
asceso
alla
contemplazione,
acclamando: Tu sei il nostro Dio, non
c’è santo giusto all’infuori di te,
Signore.
Come economo di tutti, ti prendevi
cura di tutti gli indigenti, distribuendo
le tue ricchezze ai bisognosi, beato
padre, accolto nelle schiere dei
monaci.
Nutrito dai precetti del Signore,
educasti i tuoi figli alla sua scuola
nello studio della sua legge, beato
padre, acclamando: Tu sei il nostro
Dio e non c’è santo all’infuori di te,
Signore.
5
Θεοτοκίον
Theotokìon.
Τὴν μόνην παρθενεύουσαν μετὰ τόκον,
Μαρίαν τῶν Ἁγίων ἁγιωτέραν, τὴν ὄντως
ἀπειρόγαμον Θεοτόκον, δεῦτε ὑμνήσωμεν
πιστοί,
κραυγάζοντες·
Χαῖρε
Μήτηρ
ἄχραντε, χαῖρε Δέσποινα.
Ὁ Εἱρμὸς
Irmòs.
«Ἐν πέτρᾳ με τῆς πίστεως στερεώσας,
ἐπλάτυνας τὸ στόμα μου ἐπ᾿ ἐχθρούς
μου· εὐφράνθη γὰρ τὸ πνεῦμά μου ἐν τῷ
ψάλλειν. Οὐκ ἔστιν ἅγιος, ὡς ὁ Θεὸς
ἡμῶν, καὶ οὐκ ἔστι δίκαιος, πλήν σου
Κύριε».
Τὴν Σοφίαν καὶ Λόγον
Ἐντολαῖς τοῦ Δεσπότου ἐπαγρυπνῶν, ἐφ᾿
ὁμοίοις τε τρόποις παῖδας τοὺς σούς,
ῥυθμίζων Μακάριε, Ξενοφῶν καὶ τὴν
σύζυγον, σὺν αὐτοῖς τὰ ἄνω, κληροῦσαι
βασίλεια, πειρασμῶν παντοίων, λιπὼν τὸ
κλυδώνιον· ὅθεν εὐφημοῦμεν, εὐσεβῶς
ὑμᾶς πάντας, καὶ πόθῳ γεραίρομεν καὶ
ἀνακράζομεν,
Mi hai stabilito sulla roccia della
fede, mi hai fatto trionfare davanti ai
miei nemici e il mio spirito esulta di
gioia cantando: Non c’è santo come il
nostro Dio e non c’è giusto all’infuori
di te, Signore.
Kàthisma. Tono pl. 4.
Ineffabilmente concepita.
Κάθισμα Ἦχος πλ. δ'
πιστῶς
L’unica dopo il parto vergine, più
santa di tutti i santi, Maria, Genitrice
di Dio senza nozze, venite, fedeli,
cantiamo, acclamando: Salve, Sovrana
senza macchia.
θεοφόροι
πανόλβιοι, πρεσβεύσατε Χριστῷ τῷ Θεῷ,
τῶν πταισμάτων ἄφεσιν δωρήσασθαι, τοῖς
Osservando vigile i precetti del
Signore, vivendo concorde con i tuoi
figli e la tua sposa, beato Senofonte,
con loro ereditasti il regno superno,
abbandonando la tempesta delle molte
tentazioni; per questo noi fedeli ti
acclamiamo e glorifichiamo con affetto
dicendo: Beato teoforo, prega Cristo
Dio di dare remissione delle colpe a
quanti festeggiano con affetto la tua
santa memoria.
ἑορτάζουσι πόθῳ, τὴν ἁγίαν μνήμην
ὑμῶν.
Θεοτοκίον
Ὡς Παρθένον καὶ μόνην ἐν γυναιξί, σὲ
ἀσπόρως τεκοῦσαν Θεὸν σαρκί, πᾶσαι
μακαρίζομεν, γενεαὶ τῶν ἀνθρώπων· τὸ
γὰρ πῦρ ἐσκήνωσεν, ἐν σοὶ τῆς Θεότητος,
Theotokìon.
Come Vergine e unica donna che
senza seme partorì Dio nella carne, ti
diciamo beata, noi tutte le generazioni
umane; poiché il fuoco della divinità
in te dimorò e come nutrice allattasti il
6
καὶ ὡς βρέφος θηλάζεις, τὸν Κτίστην καὶ
Κύριον·
ὅθεν
τῶν
Ἀγγέλων,
καὶ
ἀνθρώπων τὸ γένος, ἀξίως δοξάζομεν,
τὸν πανάγιον Τόκον σου, καὶ συμφώνως
βοῶμέν σοι· Πρέσβευε τῷ σῷ Υἱῷ καὶ
Θεῷ,
τῶν
πταισμάτων
ἄφεσιν
δωρήσασθαι, τοῖς ἀνυμνοῦσιν ἀξίως, τὴν
Signore e Creatore; così con gli angeli,
noi
uomini
tutti,
degnamente
glorifichiamo il tuo parto santissimo e
uniamo le nostre voci per acclamarti:
O purissima, prega Cristo Dio di dare
remissione delle colpe a quanti
cantano la tua gloria, Vergine senza
macchia.
δόξαν σου Ἄχραντε.
Stavrotheotokìon.
Ἢ Σταυροθεοτοκίον
Τὸν Ἀμνὸν καὶ ποιμένα καὶ Λυτρωτήν, ἡ,
Ἀμνὰς θεωροῦσα ἐν τῷ Σταυρῷ ὠλόλυζε
δακρύουσα, καὶ πικρῶς ἐκβοῶσα· ὁ μὲν
κόσμος
ἀγάλλεται,
δεχόμενος
τὴν
λύτρωσιν, τὰ δὲ σπλάγχνα μου φλέγονται,
ὁρώσης σου τὴν σταύρωσιν, ἣν περ
ὑπομένεις
διὰ
σπλάγχνα
ἐλέους.
Μακρόθυμε Κύριε, τοῦ ἐλέους ἡ ἄβυσσος,
καὶ πηγὴ ἀγαθότητος, σπλαγχνίσθητι καὶ
δώρησαι οὖν, τῶν πταισμάτων ἄφεσιν
τοῖς δούλοις σου, τοῖς ἀνυμνοῦσί σου
Vedendo sulla croce l’Agnello, il
Pastore
e
Redentore,
l’Agnella
versando amare lacrime gridò: il
mondo si rallegra ricevendo la
redenzione e le mie viscere si
consumano alla vista della crocifissione
che
hai
subito
per
noi,
o
compassionevole. Longanime Signore,
oceano di misericordia e fonte di bontà,
concedi nella tua pietà la remissione
delle colpe ai tuoi servi fedeli, che
venerano la tua divina passione.
πίστει, τὰ θεῖα παθήματα.
ᾨδὴ δ'
Ode 4. Irmòs.
«Εἰσακήκοα Κύριε, τὴν ἀκοὴν τῆς σῆς
Signore, ho inteso il piano della tua
salvezza e ti ho glorificato, solo Amico
degli uomini.
οἰκονομίας,
καὶ
ἐδόξασά
σε
μόνε
φιλάνθρωπε».
Ἀνασωθέντες κλύδωνος, βιωτικοῦ, λιμένι
εὐσεβείας,
μακαριώτατοι.
ὡρμίσθητε
Παῖδες
Salvati dal naufragio in questa vita,
beati fanciulli, approdaste al porto
della pietà.
7
Μεμυημένοι γνῶσιν, τῶν θείων, καὶ τὴν
τῶν ἀνθρωπίνων, τῷ Θεῷ λατρεύειν
προτετιμήκατε.
Ἐκ τῆς ἀβύσσου Ὅσιοι, τῆς κοσμικῆς,
ῥυσθέντες πανενδόξως, ἀγαθῶν ἀβύσσῳ
προσεληλύθατε.
Λελυτρωμένοι αἵματι, τῷ ἐκ πλευρᾶς,
χυθέντι, τοῦ Υἱοῦ σου, Θεομῆτορ πάντες,
σὲ μακαρίζομεν.
Ὠδὴ ε'
ἐν
τῷ
φωτὶ
τῶν
προσταγμάτων, ὁδήγησον ἡμᾶς· ἐκτός
σου γὰρ ἄλλον, Θεὸν οὐ γινώσκομεν».
Πρὸς τὴν ἀνώλεθρον, κατεπειγόμενος
ζωήν,
ἔσπευσας,
καταλαβεῖν
τὴν
ἡγιασμένην, Ἀρκάδιε πόλιν, καὶ τάφῳ τῆς
ὄντως ζωῆς προσεπέλασας.
Ὡς εὐπρεπὴς ἀληθῶς, ἡ γενομένη περὶ σὲ
πρόνοια, καὶ θαυμαστὴ καὶ δεδοξασμένη,
κυβέρνησις θεία, τοῦ πάντων Δεσπότου,
παμμάκαρ Ἀρκάδιε.
Σοῦ
προμηθούμενος,
Riscattati dal sangue colato dal
costato di tuo Figlio, noi ti diciamo
beata, o Theotokos.
Ode 5. Irmòs.
«Ὁ τοῦ φωτὸς χορηγός, καὶ τῶν αἰώνων
Κύριος,
Strappati all’abisso di quaggiù,
venerabili,
manifestamente
raggiungeste l’oceano di tutti i beni.
Theotokìon.
Θεοτοκίον
ποιητὴς
Iniziati alla sapienza umana come
alla conoscenza delle scritture divine,
avete preferito servire Dio.
ὁ
ἐν
ἀγκάλαις
Συμεὼν πρότερον, ἀνακλιθείς, τοῦ θείου
Πρεσβύτου, πρεσβύτῃ σε θείῳ, Ἀρκάδιε
φέρων, Χριστὸς καθωδήγησεν.
Fonte della luce e creatore dei
secoli, Signore, guidaci alla luce dei
tuoi precetti: altro Dio all’infuori di te
non conosciamo.
Sollecito verso la vita imperitura,
Arcadio, ti affrettasti a guadagnare la
Città santificata e avvicinasti al
sepolcro di colui che è davvero la
nostra vita.
Veramente
magnifica
fu
la
provvidenza divina verso di te,
mirabile e glorioso il modo in cui ti
guidò il Sovrano di tutti, beatissimo
Arcadio.
Il Cristo, un tempo portato fra le
braccia di Simeone, prendendosi cura
di te, beato Arcadio, ti mostrò la via
verso un altro santo vegliardo.
8
Θεοτοκίον
Theotokìon.
Υἱὸν τὸν ἄναρχον, καὶ συναΐδιον Πατρὶ
τέτοκας, ὑπερφυῶς ἐκ σοῦ σαρκωθέντα,
πανάμωμε Κόρη· διὸ Θεοτόκον, Ἁγνὴ
σε κηρύττομεν.
Il Verbo senza principio, il Figlio
coeterno
al
Padre,
partoristi
soprannaturalmente in te incarnato,
Vergine pura: per questo, o Theotokos,
noi ti predichiamo pura.
ᾨδὴ ς'
Ode 6. Irmòs.
«Ἐν ἀβύσσῳ πταισμάτων κυκλούμενος,
Circondato dall’abisso dei miei peccati,
invoco l’abisso insondabile della tua
compassione: Strappami dalla fossa, Dio
mio.
τὴν ἀνεξιχνίαστον τῆς εὐσπλαγχνίας σου,
ἐπικαλοῦμαι ἄβυσσον· Ἐκ φθορᾶς, ὁ
Θεὸς με ἀνάγαγε».
Μακαρίας
ζωῆς
ἐφιέμενος,
τῷ
τῶν
Μοναζόντων προστρέχεις συστήματι, τὴν
ζωτικὴν
ἐπίπνοιαν,
συνεργὸν
Ἰωάννῃ
ποιούμενος.
Βροτοκτόνου
κακίας
θανατηφόρον
ἰὸν
νεκρότητα,
καὶ
ἀπωσάμενος,
τῷ
ζωηφόρῳ μνήματι, τοῦ Χριστοῦ Ἰωάννη
προσέδραμες.
Ἰωάννου τὸν βίον ἐζήλωσας· καὶ γὰρ ὡς
ἐκεῖνος τὴν ἔρημον ᾤκησας, καὶ καθαρῶς
ἐβίωσας, Ἰωάννῃ Χριστῷ καθαιρόμενος.
Desiderando la vita beata, ti sei proteso
verso il coro dei monaci; ti ha aiutato in
questo, venerabile Giovanni, l’ispirazione
del Dio vivente.
Rigettando il veleno mortale del
maligno che uccide i mortali, ti sei
proteso, beato Giovanni, verso il sepolcro
vivificante di Cristo.
Imitasti la vita del Precursore, abitando
nel deserto
come lui, Giovanni, e
vivendoci con purezza per grazia di
Cristo.
Θεοτοκίον
Theotokìon.
Οὐρανὸν ὁ τανύσας μονώτατος, ἄλλον
Colui che stese il cielo, te sola, pura
Genitrice di Dio, rese un altro cielo
vivente, e su quanti erano nelle tenebre
sorse dal tuo grembo.
οὐρανὸν
ἔμψυχον
ἀπειργάσατο,
σὲ
Θεομῆτορ ἄχραντε, καὶ ἐκ σοῦ τοῖς ἐν
σκότει ἀνέτειλεν.
9
Ὁ Εἱρμὸς
Irmòs.
«Ἐν ἀβύσσῳ πταισμάτων κυκλούμενος,
τὴν ἀνεξιχνίαστον τῆς εὐσπλαγχνίας σου,
ἐπικαλοῦμαι ἄβυσσον. Ἐκ φθορᾶς, ὁ
Θεὸς με ἀνάγαγε».
Κοντάκιον Ἦχος δ'
Circondato dall’abisso dei miei
peccati, invoco l’abisso insondabile
della tua compassione: Strappami
dalla fossa, Dio mio.
Ἐπεφάνης σήμερον
Kontàkion. Tono 4. Sei apparso oggi.
Τὴν τοῦ βίου θάλασσαν διεκφυγόντες,
Fuggito ormai il mare della vita, il
giusto Senofonte e la venerabile
consorte si rallegrano nei cieli,
magnificando Cristo con i figli.
Ξενοφῶν ὁ δίκαιος, σὺν τῇ συζύγῳ τῇ
σεπτῇ,
ἐν
οὐρανοῖς
συνευφραίνονται,
μετὰ τῶν τέκνων, Χριστὸν μεγαλύνοντες.
Ikos.
Ὁ Οἶκος
Ξένην
ὁδὸν
θεοπρεπῶς,
Ξενοφῶν
διοδεύσας, μετὰ καὶ τῆς συζύγου ἐλάθετε
τὴν φύσιν, ὥσπερ ἀσώματοι σαφῶς ἐν τῇ
γῇ ὀφθέντες· διὸ καὶ πύλαι ἡμῖν οὐράνιαι
ἠνοίγησαν,
καὶ
μετὰ
τῶν
Ἀγγέλων
χορεύετε, ὡς τοῦ ἀμπελῶνος γεγονότες
τοῦ Κυρίου ἐργάται, μετὰ καὶ τῶν τέκνων.
Αἰνεῖτε οὖν Χριστόν, δωρήσασθαι αἴγλην
φωτισμοῦ ταῖς ζοφεραῖς ἡμῶν καρδίαις,
μνήμην ὑμῶν τελούντων τὴν φωτοφόρον,
τὸν στεφοδότην Χριστὸν μεγαλύνοντες.
Συναξάριον
Τῇ ΚΣΤ' τοῦ αὐτοῦ μηνός, Μνήμη τοῦ
Ὁσίου Πατρὸς ἡμῶν Ξενοφῶντος καὶ τῆς
συμβίου αὐτοῦ Μαρίας καὶ τῶν τέκνων
αὐτοῦ Ἀρκαδίου καὶ Ἰωάννου.
Percorso in modo divino un
cammino straordinario, tu e la tua
consorte, Senofonte, avete dimenticato
la natura, apparendo realmente come
incorporei sulla terra: si sono perciò
aperte per voi le porte celesti e fate
coro con gli angeli perché siete stati
operai della vigna. A voi dunque mi
prostro supplice: supplicate Cristo di
donare alla mia anima tanto tenebrosa
lo
splendore
dell’illuminazione,
affinché canti la vostra memoria
luminosa, di voi che magnificate
Cristo con figli.
Sinassario.
Il 26 di questo mese memoria del
nostro venerabile padre Senofonte,
della sua sposa Maria e dei loro figli
Arcadio e Giovanni.
10
Στίχοι
Stichi.
Καὶ γῆν λιπόντας, τοὺς περὶ Ξενοφῶντα,
Ἁβρᾷ ξενίζω τοῦ λόγου πανδαισίᾳ.
Παισὶν ἅμ' ἠδ' ἀλόχῳ Ξενοφῶν θάνεν
Per festeggiare questo transito io offro
loro alla mia tavola il sapore di una
quartina. Egli è morto il ventisei.
εἰκάδι ἕκτῃ.
Τῇ αὐτῇ ἡμέρᾳ, Μνήμη τοῦ μεγάλου
σεισμοῦ.
Τῇ αὐτῇ ἡμέρᾳ, Μνήμη τοῦ Ὁσίου
Πατρὸς ἡμῶν Συμεών, τοῦ ἐπιλεγομένου
Παλαιοῦ.
Τὸν χοῦν παλαιὲ Συμεὼν ἀπεξύσω,
O antico Simeone, tu scuotevi la tua
polvere, gettando al suolo il capo
dell’antico avversario.
Ἐχθροῦ παλαιοῦ λεπτύνας εἰς χοῦν
κάραν.
Τῇ αὐτῇ ἡμέρᾳ, Μνήμη τῶν Ἁγίων
Ἀνανίου
πρεσβυτέρου
Lo stesso giorno memoria del nostro
beato padre Simeone, soprannominato
l’Antico.
Stichi.
Στίχοι
Μαρτύρων
Lo stesso giorno memoria del grande
terremoto.
καὶ
Πέτρου δεσμοφύλακος καὶ τῶν σὺν αὐτοῖς
Lo stesso giorno memoria dei santi
martiri Anania presbitero, Pietro carceriere
e sette soldati con loro.
ἑπτὰ στρατιωτῶν.
Στίχοι
Πέτρος σὺν ἑπτὰ τὴν θάλασσαν εἰσέδυ,
Οἷς Ἀνανίας ἡδέως συνεισέδυ.
Τῇ αὐτῇ ἡμέρᾳ, ὁ Ὅσιος Ἀμωνᾶς ἐν
εἰρήνῃ τελειοῦται.
Στίχοι
Ζωῆς Ἀμωνᾶς νῆμα πληρώσας ἅπαν,
Ζωὴν ἐφεῦρεν, οὔποτε πληρουμένην.
Τῇ αὐτῇ ἡμέρᾳ, ὁ Ὅσιος Γαβριὴλ ἐν
εἰρήνῃ τελειοῦται.
Stichi. Pietro con sette compagni
sprofonda nel mare, mentre Anania
assapora l’amara onda.
Lo stesso giorno il beato Ammonàs si
addormenta in pace.
Stichi.
Terminato il filo di questa breve
esistenza, Ammonàs trovò la vita senza
fine.
Lo stesso giorno il beato Gabriele si
addormentò in pace.
11
Στίχοι
Stichi.
Σὺν τῷ Γαβριὴλ τῷ Νόων πρωτοστάτῃ,
Con l’omonimo principe incorporeo
Cristo colloca questo nuovo Gabriele.
Καὶ Γαβριὴλ ἵστησι Χριστὸς τὸν νέον.
Τῇ
αὐτῇ
ἡμέρᾳ,
οἱ
Ἅγιοι
δύω
Μάρτυρες, οἱ ἐν Φρυγίᾳ, τυπτόμενοι
τελειοῦνται.
Stichi.
Στίχοι
Βάκλοις ἀθληταὶ τραυματισθέντες δύω,
Στεφθέντες εὗρον τὴν συνούλωσιν τάχει.
Ταῖς αὐτῶν ἁγίαις πρεσβείαις, ὁ Θεός,
ἐλέησον ἡμᾶς. Ἀμήν.
ᾨδὴ ζ'
μετάρσιον,
ἀνερρίπισε,
θεοσεβέσι
Χριστὸς
Παισί,
Πνεύματος,
ὁ
τὴν
δὲ
δρόσον
ὢν
Due campioni straziati dalla
fustigazione, in cielo trovarono
cicatrizzazione.
Per le loro sante preghiere, o Dio,
abbi pietà di noi. Amìn.
Ode 7. Irmòs.
«Ἀντίθεον πρόσταγμα παρανομοῦντος,
τυράννου
Lo stesso giorno due santi martiri
perirono fustigati nella Frigia.
φλόγα
ἐφήπλωσε
τὴν
τοῦ
εὐλογημένος
καὶ
Per ordine empio di un ingiusto
tiranno la fiamma si levò altissima, ma
Cristo sparse sui fanciulli la rugiada
dello Spirito Santo: a lui la
benedizione e la gloria.
ὑπερένδοξος».
Νοὸς καθαρότητι ὁ θεοφόρος, ὑμῶν τὴν
συνέλευσιν, καθορῶν προεμήνυσε· Θεὸς
γὰρ δίκαιος, τῆς εὐσεβείας ὑμᾶς, θείως
ἀμειβόμενος
εἰς
ἕν,
ὡς
ἐλεήμων
ἐπισυνήγαγε.
Τὸν ζῆλον θεώμενος τῆς εὐσεβείας, τὴν
πίστιν
δεχόμενος,
προσιέμενος,
ὑμῶν
τὸν
ὁ
πόθον
φιλάνθρωπος,
πάντας συνήθροισε, μίαν εἰς ἑστίασιν
ὑμᾶς, ὁ εὐεργέτης καὶ ὑπερένδοξος.
Vedendola nella purezza del suo
spirito, il teoforo poté annunziare la
vostra riunione, poiché il Dio giusto,
ricompensandovi divinamente per la
vostra pietà, nel suo amore vi radunò
nell’unione.
Vedendo il vostro zelo per la pietà,
avendo gradito la vostra fede,
compiendo il vostro desiderio, vi riunì
alla stessa mensa l’Amico degli
uomini,
nostro
benefattore
grandemente glorificato.
12
Θεοτοκίον
Theotokìon.
Ἐλπὶς ἀκαταίσχυντε, ἐλπὶς βεβαία, καὶ
τεῖχος
ἀκράδαντον,
βοήθεια,
γενοῦ
καὶ
μοι
σκέπη
καὶ
Πανάμωμε,
τῷ
πεποιθότι εἰς σέ· σοὶ γὰρ ἀνατίθημι Ἁγνή,
πᾶσαν ἐλπίδα τῆς σωτηρίας μου.
Sii per me, che in te confido, rifugio
incrollabile, fiducia certa, speranza di
cui non debba vergognarmi, soccorso,
protezione, o castissima; in te infatti, o
pura, pongo ogni speranza di
salvezza.
ᾨδὴ η'
Ode 8. Irmòs.
«Κάμινος ποτέ, πυρὸς ἐν Βαβυλῶνι τὰς
Un tempo a Babilonia la fornace
ardente separò la forza della sua
azione e secondo il decreto divino
consumò i Caldei, ma effuse rugiada
sui fedeli inneggianti: Opere tutte del
Signore, benedite il Signore.
ἐνεργείας διεμέριζε, τῷ θείῳ προστάγματι,
τοὺς Χαλδαίους καταφλέγουσα, τοὺς δὲ
πιστοὺς
δροσίζουσα
ψάλλοντας·
Εὐλογεῖτε, πάντα τὰ ἔργα τὸν Κύριον».
Κάμινον σφοδρῷ πυρὶ τὴν καιομένην, τῆς
ἀπ᾿
ἀλλήλων
διαστάσεως,
ὑπεμείνατε·
τὰ
σπαραττόμενοι,
πυρούμενοι,
γὰρ
καὶ
κέντρῳ
στερρῶς
σπλάγχνα
τὰς
τῆς
ψυχὰς
συμφυΐας,
Sopportaste con fermezza la fornace
ardente della mutua separazione; col
cuore straziato e l’anima consumata
dal pungolo della parentela, avete
condotto la vostra lotta da martiri.
ἄθλους Μαρτύρων ἠνύσατε.
Ἄνωθεν
ὑμᾶς,
νεφέλη
δροσοβόλος
φιλανθρωπίας ἐπεσκίασε, Σιὼν ἐν τοῖς
ὄρεσιν, ἔνθα δρόσος ἡ τοῦ Πνεύματος,
τοὺς Μαθητὰς ἐπύρσευσε, κράζοντας·
Εὐλογεῖτε, πάντα τὰ ἔργα τὸν Κύριον.
Ἵλεων ἡμῖν, καὶ εὐμενῆ γενέσθαι, τὸν
Εὐεργέτην ἱκετεύσατε Πατέρες πανόλβιοι,
τοῖς ἡμῶν νῦν μακαρίζουσι, τὸ ἱερὸν
μνημόσυνον,
φυτῶν
συνημμένων τῇ χάριτι.
ἡνωμένων
καὶ
Dal cielo la nube del Signore amico
degli uomini vi coprì di rugiada sui
monti di Sion, dove un tempo la
rugiada dello Spirito Santo aveva
avvolto i discepoli acclamanti: Opere
tutte, benedite il Signore.
Beati padri, pregate il Benefattore di
esserci favorevole e propizio, ora che
noi ricordiamo con gioia tanto la
vostra parentela naturale, quanto la
vostra riunione nella grazia di Dio.
13
Θεοτοκίον
Theotokìon. L’unico Figlio e Dio
Τὸν μονογενῆ, Υἱὸν Θεὸν καὶ Λόγον, τὸν
πρὸ
αἰώνων
ἐξ
ἀνάρχου
Πατρός,
ἀρρήτως ἐκλάμψαντα, τὸν τῆς κτίσεως
πρωτότοκον, γεγενημένον τέτοκας· ὅθεν
σε Θεομῆτορ, πάντα τὰ Ἔθνη δοξάζομεν.
Verbo, ineffabilmente sorto prima dei
secoli dal Padre senza principio,
partoristi come primogenito del
creato, o Theotokos: per questo, noi,
popoli tutti, ti glorifichiamo.
Irmòs.
Ὁ Εἱρμὸς
«Κάμινος ποτέ, πυρὸς ἐν Βαβυλῶνι τὰς
ἐνεργείας διεμέριζε, τῷ θείῳ προστάγματι,
τοὺς Χαλδαίους καταφλέγουσα, τοὺς δὲ
πιστοὺς
δροσίζουσα
ψάλλοντας·
Εὐλογεῖτε, πάντα τὰ ἔργα τὸν Κύριον».
Un tempo a Babilonia la fornace
ardente separò la forza della sua
azione e secondo il decreto divino
consumò i Caldei, ma effuse rugiada
sui fedeli inneggianti: Opere tutte del
Signore, benedite il Signore.
ᾨδὴ θ'
Ode 9. Irmòs.
«Ἀνάρχου Γεννήτορος, Υἱὸς Θεὸς καὶ
Il Figlio del Padre senza principio,
nostro Signore e Dio, incarnato dalla
Vergine, ci è apparso per illuminare le
tenebre e radunare ciò che era disperso: O
Theotokos, degna di ogni lode, noi ti
magnifichiamo.
Κύριος, σαρκωθεὶς ἐκ Παρθένου, ἡμῖν
ἐπέφανε,
τὰ
ἐσκοτισμένα
φωτίσαι,
συναγαγεῖν τὰ ἐσκορπισμένα· διὸ τὴν
πανύμνητον, Θεοτόκον μεγαλύνομεν».
Ἐπ᾿ ὤμων ἀράμενοι, τὸν τοῦ Χριστοῦ
Σταυρὸν ἀληθῶς, διηνύσατε τρίβον τὴν
τῆς
ἀσκήσεως,
ἐκτελοῦντες,
ἀγήρω,
ἕως
ζωὴν
πᾶσαν
αὐτήν,
ἀρετὴν
τὴν
κατειλήφατε,
ὄντως
πανοικίᾳ
Portando la croce di Cristo sulle spalle,
camminaste senza deviare sulla via
dell’ascesi, compiendo ogni virtù, fino a
ricevere la vita che non invecchia mai,
venendo incoronati in famiglia.
στεφανούμενοι.
Κατακυριεύσαντες,
τοῦ
τῆς
σαρκὸς
φρονήματος, τὸν τοῦ Πνεύματος πλοῦτον
ἐθησαυρίσατε, χάριν ἰαμάτων, λαβόντες
ἐκ τῆς Πηγῆς, τῆς τῶν χαρισμάτων· ᾗ νῦν
προσχωρήσαντες, αἰωνίως ἀναπαύεσθε.
Dominate le cure della carne, vi
arricchiste con il tesoro dello Spirito
Santo, ricevendo la grazia delle
guarigioni dalla fonte stessa di tutti i
doni, presso cui ora riposate per i secoli.
14
Νικήσαντες
δράκοντος,
Ὅσιοι,
ἐπὶ
τέλει
ἀνηγορεύθητε,
στεφάνους,
τὰς
μηχανὰς
τῶν
τῆς
παρὰ
τοῦ
Vincendo, o beati, le macchinazioni
ἄθλων
del serpente, al termine delle vostre
lotte foste proclamati vincitori,
ricevendo la meritata corona di
giustizia da Cristo, che ora supplicate
di salvare le nostre anime.
δικαιοσύνης
Χριστοῦ,
λαβόντες
ἀξίως· ὃν νῦν δυσωπήσατε, τοῦ σωθῆναι
τὰς ψυχὰς ἡμῶν.
Θεοτοκίον
Ἀμήτορα πρότερον, κατὰ τὴν πρώτην
γέννησιν, δι᾿ ἡμᾶς σαρκωθέντα, τίκτεις
ἀπάτορα, δύω γνωριζόμενον φύσεις, τὴν
Θεϊκήν, καὶ τὴν Ἀνθρωπίνην, καὶ ταύτας
πιστούμενον, ἐνεργείαις Θεονύμφευτε.
Ὁ Εἱρμὸς
«Ἀνάρχου Γεννήτορος, Υἱὸς Θεὸς καὶ
Κύριος, σαρκωθεὶς ἐκ Παρθένου, ἡμῖν
ἐπέφανε,
τὰ
ἐσκοτισμένα
φωτίσαι,
συναγαγεῖν τὰ ἐσκορπισμένα· διὸ τὴν
πανύμνητον, Θεοτόκον μεγαλύνομεν».
Ὁ οὐρανὸν τοῖς ἄστροις
Ἐσκόρπισας τὸν πλοῦτον, τοῖς πένησι
θεαρέστως, καὶ παροικῶν ᾠκειώθης, ὦ
τῷ
Κυρίῳ
ὃν
δυσώπει
παμμάκαρ, παθῶν ἡμᾶς ἐξελέσθαι.
Θεοτοκίον
τους χορούς, ὑπερανέστηκεν ὄντως, τὰ
σου
Ἁγνή·
διὸ
Χριστὸν
ἐκδυσώπει, ὑπὲρ λαοῦ ἑπταικότος.
Ἡ λοιπὴ Ἀκολουθία τοῦ Ὄρθρου,
ὡς σύνηθες, καὶ Ἀπόλυσις.
Hai diviso le tue ricchezze tra i
poveri, in modo a Dio gradito e, da
straniero, sei divenuto famigliare del
Signore, o Senofonte: supplicalo, o
beatissimo, di liberarci dalle passioni.
Theotokion, stessa melodia.
Τὰς στρατιὰς τῶν Ἀγγέλων, καὶ τῶν ἁγίων
μεγαλεῖά
Irmòs. Il Figlio del Padre senza
principio, nostro Signore e Dio, incarnato
dalla Vergine, ci è apparso per illuminare
le tenebre e radunare ciò che era disperso:
O Theotokos, degna di ogni lode, noi ti
magnifichiamo.
Exapostilarion.
Tu che il cielo con le stelle.
Ἐξαποστειλάριον
Ξενοφῶν
Theotokìon. Colui che in principio è
senza madre secondo la sua prima
nascita, lo partoristi senza padre
quando s’incarnò per noi, divina
Sposa, e noi riconosciamo in lui due
nature, la divina e l’umana, come è
confermato dalle due energie.
Davvero le tue grandezze si sono
elevate al di sopra delle schiere degli
angeli e dei cori dei santi, o Pura:
supplica dunque Cristo per il popolo
caduto.
Allo stico delle lodi, stichirà dall’oktòichos.
Quindi il resto come di consueto e il congedo.
15