Přehled gramatiky

Přehled gramatiky
1 PODSTATNÁ JMÉNA (DIE SUBSTANTIVE)
-
určujeme jejich rod, číslo a pád
1.1 ROD (DAS GENUS)
-
rod
ženský,
č.j.
rod
střední,
č.j.
množné
číslo
1.pád
der
die
das
die
2.pád
des
der
des
der
3.pád
dem
der
dem
den
4.pád
den
die
das
die
rod
mužský,
č.j.
rod
ženský,
č.j.
rod
střední,
č.j.
množné
číslo
1.pád
ein
eine
ein
2.pád
eines
einer
eines
3.pád
einem
einer
einem
4.pád
einen
eine
ein
rozlišujeme: mužský (der), ženský (die) a střední
(das)
1.2 ČLENY URČITÉ (DIE BESTIMMTEN ARTIKEL)
-
označení známých věcí či osob
-
v češtině jim odpovídají ukazovací zájmena ten,
ta, to
-
rod
mužský,
č.j.
skloňování dle pádu
1.3 ČLENY NEURČITÉ (DIE UNBESTIMMTEN ARTIKEL)
-
označujeme neznámé věci či osoby
-
v češtině jim odpovídají neurčitá zájmena
nějaký, nějaká, nějaké
-
skloňujeme dle pádu
mn. č.
není
2 PŘÍDAVNÁ JMÉNA (DIE ADJEKTIVE)
-
označují vlastnosti
-
používá se ve formě přísudku (Der Film ist langweilig.), nebo přívlastku (Der langweiliger Film.)
1
2.1 SKLOŇOVÁNÍ PO ČLENU URČITÉM (DIE DEKLINATION NACH DEM BESTIMMTEN ARTIKEL)
-
Podobně se skloňuje i člen kein (žádný), který koncovku přijímá dle členu určité, přídavné jméno se pak
skloňuje dle tabulky (1. p. č. mn. - keine kleinen Kinder)
r. mužský č. j.
r. ženský č. j.
r. střední č. j.
č. mn.
1.p.
der junge Mann
die nette Frau
das kleine Kind
die kleinen Kinder
3.p.
dem jungen Mann
der netten Frau
dem kleinen Kind
den kleinen Kindern
4.p.
den jungen Mann
die nette Frau
das kleine Kind
die kleinen Kinder
2.2 SKLOŇOVÁNÍ PO ČLENU NEURČITÉM (DIE DEKLINATION NACH DEM UNBESTIMMTEN ARTIKEL)
-
množnému číslu odpovídá člen neurčitý, tudíž se skloňuje bez členu a přídavné jméno přijímá koncovku
členu určitého
(1. p. č. mn. - die kleinen Kinder -> kleine Kinder)
r. mužský č. j.
r. ženský č. j.
r. střední č. j.
č. mn.
1.p.
ein junger Mann
eine nette Frau
ein kleines Kind
kleine Kinder
3.p.
einem jungen Mann
einer netten Frau
einem kleinen Kind
kleinen Kindern
4.p.
einen jungen Mann
eine nette Frau
ein kleines Kind
kleine Kinder
2.3 STUPŇOVÁNÍ (DIE KOMPARATION DER ADJEKTIVE)
-
rozlišujeme tři stupně
-
u slov končících na –t, -d, -z, -sch, -ß vkládáme mezi kmen a koncovku -e-
-
nepravidelná stupňovaná jména jsou zvýrazněny podtržením
1.stupeň (Positiv)
-
rozlišujeme tři stupně
-
srovnání se vyjadřuje za pomocí části so…wie (Das blaue Kleid ist so schön wie das gelbe Kleid.)
2.stupeň (Komparativ)
-
tvoří se příponou –er, v případě některých slov i přehláskou
-
srovnání se vyjadřuje pomocí als (Mein Anzug war teuer als Martins Anzug.)
2
3. stupeň (Superlativ)
-
tvoří se tvarem am + (e)sten
1.stupeň
2.stupeň
3.stupeň
Groß
größer
am größten
elegant
eleganter
am elegantesten
gut
besser
am besten
Viel
mehr
am meisten
Hoch
höher
am höchsten
3 ZÁJMENA (DIE PRONOMINA)
-
zastupuje podstatné, popř. přídavné jméno
3.1 OSOBNÍ ZÁJMENA (DIE PERSONALPRONOMINA)
1.p.
ich
du
er/sie/es
wir
ihr
sie/Sie
3.p.
mir
dir
ihm/ihr/ihm
uns
euch
ihnen/Ihnen
4.p.
mich
dich
ihn/sie/es
uns
euch
sie/Sie
3.2 ZVRATNÁ ZÁJMENA (DIE REFLEXIVPRONOMINA)
-
neexistují v prvním pádu
3.p.
mir
dir
sich
uns
euch
sich
4.p.
mich
dich
sich
uns
euch
Sich
r. mužský
3.3 PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA (DIE
POSSESSIVPRONOMINA)
-
mein (můj, moje), dein (tvůj, tvoje), sein (jeho), ihr
(její, jejich), Ihr (Váš), unser (náš, naše), euer (váš,
vaše)
r. střední
r. ženský č. j.
č. j.
č. mn.
č. j.
1.p.
mein
deine
sein
unsere
3.p.
meinem
deiner
seinem
unseren
4.p.
meinen
deine
sein
unsere
3
3.4 TÁZACÍ ZÁJMENA (DIE INTERROGATIVPRONOMINA)
-
welche (která, kteří, které), welcher (který), welches (které), wer (kdo), was (co)
r. mužský č. j.
r. ženský č. j.
r. střední č. j.
č. mn.
osoby
věci
1.p.
welcher
welche
welches
welche
wer
was
3.p.
welchem
welcher
welchem
welchen
wem
-
4.p.
welchen
welche
welches
welche
wen
was
3.4.1
-
W-otázky (Die W-fragen)
wer (kdo), was (co), wann (kdy), wo (kde), warum (proč), wie (jak, jaký), wohin (kam), woher (odkud), wem
(komu), wessen (čí), wen (koho)
4 ČÍSLOVKY (DIE NUMERALIEN)
-
označují určitý, nebo neurčitý počet
0 – null
11 – elf
30 – dreißig
1 – eins
12 – zwölf
40 – vierzig
2 – zwei
13 – dreizehn
50 – fünfzig
3 – drei
14 – vierzehn
60 – sechzig
4 – vier
15 – fünfzehn
70 – siebzig
5 – fünf
16 – sechzehn
80 – achtzig
6 - sechs
17 – siebzehn
90 – neunzig
7 – sieben
18 – achtzehn
100 – hundert
8 – acht
19 – neunzehn
200 – zweihundert
9 – neun
20 – zwanzig
1 000 – tausend
10 – zehn
21 - einundzwanzig
1 000 000 – eine Million
4
4.1 ŘADOVÉ ČÍSLOVKY (DIE ORDINALZAHLEN)
-
tvoří se od základních číslovek přidáním koncovky –te, u číslovek nad 20 koncovka –(e)ste
-
před číslovkami stojí vždy člen určitý
1. – der erste
9. – der neunte
2. – der zweite
10. – der zehnte
3. – der dritte
11. – der elfte
4. – der vierte
12. – der zwölfte
5. – der fünfte
20. – der zwanzigste
6. – der sechste
21. – der einundzwanzigste
7. – der siebte/siebente
100. – der hunderste
8. – der achte
1 000. – der tausendste
5 SLOVESA (DIE VERBEN)
5.1 PRAVIDELNÁ SLOVESA (DIE REGELMÄßIGEN VERBEN/DIE SCHWACHEN VERBEN)
5.1.1
Přítomný čas tvoříme přidáním osobních koncovek.
machen
os. 1.
os. 2.
os. 3.
č.j.
ich mache
du machst
er/sie/es macht
č.mn.
wir machen
ihr macht
sie/Sie machen
5.1.2
-
Perfektum (minulý čas složený)
vytváříme za pomoci pomocného slovesa a příčestí minulého.
-
Pomocné sloveso sein (většinou u pohybových sloves – gehen, laufen), nebo haben (zbylé a výjimky fliegen,
blieben).
-
Příčestí minulé, neboli partizip perfekt, se skládá z předpony ge- a koncovky –t/-et/-en přidané ke kořeni
slovesa
-
(Ich habe gemacht.)
-
s koncovkou –ieren (Du hast fotografiert.)
-
s odlučitelnou předponou (Wir haben ausgemacht.)
-
s neodlučitelnou předponou (Sie haben verkauft.)
5
5.1.3
-
Préteritum (minulý čas jednoduchý)
tvoříme přidáním přípony -t-/-et- ke kořeni slovesa a připojením osobních koncovek.
-
v případě, že kořen slovesa končí na -d/-t, vkládáme písmeno -e- pro lepší výslovnost (Ich machtete.)
5.2 NEPRAVIDELNÁ SLOVESA (DIE UNREGELMÄßIGEN VERBEN/DIE STARKEN VERBEN)
5.2.1
V přítomném čase se mění kmenová samohláska ve 2. a 3. os. č. j.
a – ä (tragen – er trägt), e – i/ie , o – ö (stoßen – er stößt)
Lesen
os. 1.
os. 2.
os. 3.
č. j.
ich lese
du liest
er/sie/es liest
č. mn.
wir lesen
ihr lest
sie/Sie lesen
5.2.2
-
Perfektum tvoříme:
pomocným slovesem haben/sein
-
příčestím (předpona ge-) a koncovkou –en
-
případnou změnou kmenové samohlásky
5.2.3
-
Préteritum tvoříme:
dochází ke změně kmenové samohlásky
-
v 1. a 3. os. č.j. nepřipojujeme osobní koncovku
-
končí-li kořen slovesa na -d/-t nebo na sykavku (essen, lesen,…) vkládáme ve os. 2. č. j. samohlásku -e-
bekommen
os. 1.
os. 2.
os. 3.
č. j.
ich bekam
du bekamst
er/sie/es bekam
č. mn.
wir bekamen
ihr bekamt
sie/Sie bekamen
5.3 POMOCNÁ SLOVESA (DIE HILFSVERBEN)
-
používáme je při tvorbě perfekta
-
jedná se o slovesa haben, sein a werden
6
5.3.1
Přítomný čas
haben
sein
werden
ich habe
ich bin
ich werde
du hast
du bist
du wirst
er/sie/es hat
er/sie/es ist
er/sie/es wird
wir haben
wir sind
wir werden
ihr habt
ihr seid
ihr werdet
sie/Sie haben
sie/Sie sind
sie/Sie werden
5.3.2
-
Perfektum:
složený z příčestí minulého a pomocného slovesa
haben
Sein
werden
ich habe gehabt
ich bin gewesen
ich bin geworden
du hast gehabt
du bist gewesen
du bist geworden
er/sie/es hat gehabt
er/sie/es ist gewesen
er/sie/es ist geworden
wir haben gehabt
wir sind gewesen
wir sind geworden
ihr habt gehabt
ihr seid gewesen
ihr seid geworden
sie/Sie haben gehabt
sie/Sie sind gewesen
sie/Sie sind geworden
7
5.3.3
-
Préteritum:
1. a 3. os. č. j. i č. mn. má tvar slovesa stejný
haben
Sein
Werden
ich hatte
ich war
ich wurde
du hattest
du warst
du wurdest
er/sie/es hatte
er/sie/es war
er/sie/es wurde
wir hatten
wir waren
wir wurden
ihr hattet
ihr wart
ihr wurdet
sie/Sie hatten
sie/Sie waren
sie/Sie wurden
5.4 ZPŮSOBOVÁ SLOVESA (DIE MODALVERBEN)
-
dürfen (smět), können (moci, umět), mögen (mít rád, chtít), wollen (chtít), sollen (mít povinnost), müssen
(muset)
-
nepoužíváme infinitivy s zu
-
pro skloňování platí stejná pravidla jako u nepravidelných sloves
5.4.1
-
Přítomný čas:
u všech sloves, kromě sollen, změna kmenové samohlásky
5.4.2
-
Préteritum (zkrácený minulý čas)
tvoří se připojením koncovky -t- ke kořenu slovesa, přidáním osobní koncovky a změnou kmenové
samohlásky.
dürfen
Können
mögen
wollen
sollen
müssen
ich durfte
du konntest
er/sie/es mochte
wir wollten
ihr solltet
sie/Sie mussten
5.4.3
-
Perfektum
způsobové sloveso stojí na konci věty
pokud je ve větě s modálním slovesem i sloveso významové, je modální sloveso v infinitivu
5.4.4 Wissen (vědět)
Sloveso wissen se časuje stejně, nicméně nespadá pod způsobová slovesa, protože nemění způsob výpovědi a tvoří
infinitiv s zu.
Präsens: ich weiß/wir wissen
Präteritum: ich wusste
Perfektum: ich habe gewusst
8
5.5 S NEODLUČITELNÝMI PŘEDPONAMI (DIE VERBEN MIT TRENNBAREN PRÄFIXEN)
-
be-, ge-, ent-, emp-, er-, zer-, ver-, miss-, dis-, re-, in-
5.6 S ODLUČITELNÝMI PŘEDPONAMI (DIE VERBEN MIT UNTRENNBAREN PRÄFIXEN)
-
předpony dáváme na konec věty
-
ab-, an-, auf-, aus-, bei-, mit-, nach-, vor-, zu-
5.7 ZVRATNÁ SLOVESA (DIE REFLEXIVEN VERBEN)
-
vyskytují se se zvratným zájmenem (viz plakát s přehledem gramatiky)
-
Ich wasche mich. Myji se. [4. pád]
-
Ich wasche mir die Hände. Myji si ruce. [3. pád]
6 PŘÍSLOVCE (DAS ADVERB)
-
vyjadřují především místní, časové, příčinné a způsobové okolnosti
-
některá mají stejný tvar jako přídavná jména (gut, schnell,…)
6.1 STUPŇOVÁNÍ PŘÍSLOVCÍ (DIE STEIGERUNG DER ADVERBIEN)
-
je stejné jako u přídavných jmen, kromě 3. stupně, který má koncovkou – (e)sten
1. stupeň
2. stupeň
3. stupeň
fleißig
fleißiger
am fleißigsten
bald
eher
am ehesten
gern
lieber
am liebsten
Oft
öfter
am öftesten
7 PŘEDLOŽKY (DIE PRÄPOSITIONEN)
-
vyjadřují vztahy ve větě (odpovědi na otázky Kde? Kam? V kolik?,…)
-
předložky se mohou vázat s 2., 3. nebo 4. pádem
7.1 PŘEDLOŽKY SE 3. PÁDEM (DIE PRÄPOSITIONEN MIT DATIV)
-
ab (od), aus (z), außer (kromě, mimo), bei (u), gegenüber (naproti), mit (s), nach (do, po, podle), seit (od,
už), trotz (přes), von (z, od),
zu (k)
7.2 PŘEDLOŽKY SE 4. PÁDEM (DIE PRÄPOSITIONEN MIT AKKUSATIV)
-
bis (až, do), durch (7. pád – skrz), für (pro, za), gegen (proti, kolem), ohne (bez), um (v, kolem, za)
9
7.3 PŘEDLOŽKY SE 3. A 4. PÁDEM (DIE PRÄPOSITIONEN MIT DATIV UND AKKUSATIV)
-
an (na – svisle), auf (na - vodorovně), in (v), hinter (za), neben (vedle), über (nad, přes), unter (pod), vor
(před), zwischen (mezi)
-
předložky pro určení místa - 3. p. – Wo? Kde? a se 4.p. – Wohin? Kam?
Wo?
Wohin?
in der Schule
in die Schule
am (an dem) Meer
ans Meer
vor dem Haus
vor das Haus
auf dem Tisch
auf den Tisch
8 SOUVĚTÍ (DIE SÄTZE)
8.1 VĚTY SOUŘADNÉ (DIE SATZVERBINDUNGEN)
8.1.1
-
S přímým pořádkem slov ve větě
po spojce následuje podmět a přísudek
-
oddělujeme čárkou kromě und
-
po spojce und se nemusí podmět opakovat
-
und (a), aber (ale), oder (nebo), sondern (nýbrž), denn (neboť)
-
(Sie ist zu Hause, aber er ist im Garten.)
8.1.2
-
S nepřímým pořádkem slov ve větě
po spojce následuje přísudek a pak teprve podmět
-
dann/dannach (pak, potom), außerdem (a kromě toho), deshalb/darum (proto), sonst (jinak), trotzdem
(přesto)
-
(Sie ist krank, trotzdem ist sie in der Schule.)
10
8.2 VĚTY PODŘADNÉ (DIE SATZGEFÜGE)
8.2.1
-
S přímým pořádkem slov ve větě
po spojce následuje podmět, přísudek je na konci věty
-
dass (že), weil (protože), wenn (když)
-
(Er sagte , dass sie Squash spielen.)
Pravidla vedlejších vět:
-
odlučitelné předpony se neodlučují
-
(Wir wissen , dass sie nicht aufräumt.)
-
příčestí minulé stojí před pomocným slovesem
-
(Er war traurig , weil sie nicht angerufen hat.)
-
v případě dvou sloves stojí sloveso v infinitivu před způsobovým slovesem
-
(Er sagte , dass sie schon nach Hause gehen muss.)
-
pokud uvozuje souvětí VV (vedlejší věta), následuje za VV sloveso
-
(Wenn windiges Wetter ist, bleiben wir zu Hause.)
8.3 VEDLEJŠÍ VĚTY PODMĚTNÉ (DIE SUBJEKTSÄTZE)
-
uvozena spojkou dass
-
ptáme se: Kdo, co?
-
Mir gefällt, dass er zu Besuch kommt.
8.4 VEDLEJŠÍ VĚTY PŘEDMĚTNÉ (DIE SUBJEKTSÄTZE)
-
uvozena spojkou dass
-
ptáme se: Koho, co?
-
(Ich weiß, dass er zu Besuch kommt.)
8.5 INFINITIV S „ZU“ (DER INFINITIV MIT „ZU“)
-
VV s dass se často nahrazují vazbou infinitivu s zu za podmínek:
-
podměty v obou větách se shodují
-
(Er plant, dass er mich besucht.) =>
-
předmět v VH je podmětem VV
-
(Er rät mir, dass ich ihn anrufe.) =>
-
ve VV je podmětem neurčité zájmeno man
-
(Es ist verboten, dass man an der Tankstelle raucht.) =>
-
(Es ist verboten, an der Tankstelle zu rauchen.)
11
8.6 VEDLEJŠÍ VĚTY ČASOVÉ (DIE TEMPORALSÄTZE)
-
uvozeny spojkou: als (když), wenn (když), seit/dem (od té doby), bevor (dřívě než, než), bis (až, než)
-
ptáme se: Kdy? Od kdy? Do kdy?
-
spojka als se používá jen při ději minulém, který se udál jen jednou a neopakoval se
8.7 VEDLEJŠÍ VĚTY PODMÍNKOVÉ (DIE KONDITIONALSÄTZE)
-
uvozeny spojkou wenn (když)
-
ptáme se: Za jaké podmínky? Kdy?
-
při vynechání spojky je slovosled otázkový (tj. na prvním místě sloveso)
-
(Wenn man studieren will, muss man viel lernen. =>Will man studieren, muss man viel lernen.)
8.8 VEDLEJŠÍ VĚTY ÚČELOVÉ (DIE TEMPORALSÄTZE)
-
uvozeny spojkou: damit (aby), konsturukcí um…zu (pokud)
-
ptáme se: Za jakým účelem?
-
po spojce následuje podmět a na konci věty je přísudek
-
pokud je ve VH i VV stejný podmět, lze nahradit konstrukcí um…zu
Frage: Wozu soll ich Fremdsprachen lernen?
Damit du bei einer ausländischen Firma arbeiten kannst.
Um ber einer ausländischen Firma arbeiten zu können.
8.9 VZTAŽNÉ VĚTY (DIE TEMPORALSÄTZE)
-
rozvíjí podmět nebo předmět VH
-
patří sem: der (který), die (která), das (které), wo (kde), wie (jak), wer (kdo, was (co)
r. mužský č. j.
r. ženský č. j.
r. střední č. j.
č. mn.
1. p.
der
die
das
die
2. p.
dessen
deren
dessen
deren
3. p.
dem
der
dem
denen
4. p.
den
die
das
die
12

Download Report