Úvod do studia jazyka – 2. • • Mluvená a psaná podoba jazyka Japonské písmo Mluvený a psaný jazyk Mluvená podoba • vyvíjela se postupně společně s člověkem Psaná podoba • vznik před 5 tis. lety • u jednotlivých kultur velké rozdíly Rozdíly: • diachronní pohled • současný stav: • forma a obsah, záznam a přenos, prostor a čas Rozdíly Psaný jazyk: obsahová sevřenost převažuje monolog delší a složitější souvětí výrazová sevřenost chybí přímý kontakt nemožnost aplikovat některé jazykové prostředky a neverbální komunikaci • nereaguje na změny v jazyce • • • • • • Vývoj písma Z jednoduchých obrázků ALE: Kdy se z obrázků stane písmo? Vývoj písma Písmo • označuje určitou jazykovou jednotku • když se obrázky přestanou vztahovat k předmětu, ale spojí se s jazykovou jednotkou • nejstarší: Egypt, Sumer, Čína, říše Mayů Sumerské klínové písmo Ideografická písma = Slovní písma Ideogramy Znak označuje slovo Rébusový zápis Např.: čínské znaky Piktografické = obrázkové písmo • znaky - podoba původních obrázků – stylizace a zjednodušení • některá nerozluštěna • př.: hieroglyfy Egyptské hieroglyfy Mayské písmo Slabičné písmo Z ideografického písma Znak označuje slabiku Menší počet znaků Např.: indické písmo dévanágarí Dévanágarí Hlásková abeceda První – Féničané 1 znak = 1 foném V současnosti nejrozšířenější Např.: ??? Azbuka, abeceda Azbuka Vývoj u nás 9. st. – Konstantin a Metoděj – hlaholice Přijetí latinky 9./10. st. – Makedonie - cyrilice Cyrilice JAPONSKÉ PÍSMO Charakteristika a vývoj Jaké systémy využívá japonština k písemnému záznamu? 1. ___________? 2. ___________? 3. ___________? 4. ___________? Tzv. kandži kana madžiri / kandži kana rómadži madžiri Př.: このTシャツは本当にキレイだな。 Klasifikace kandži Podle grafické struktury – tzv. rikušo 1. šókeimodži – piktogramy, ikony (木) 2. šidžimodži – nedělitelné, naznačují abstraktní představu (中) 3. kaiimodži – ideogramy (休) 4. keiseimodži – fonogramy (燃) 5. tenčúmodži – varianty, znaky odvozené (老 → 考) 6. kašamodži – fonetické výpůjčky (来) Zvláštní skupiny kandži Kokudži ◦ znaky vytvořené v Japonsku ◦ velké množství – používá se jich jen pár ◦ Př.: 働、畑、峠 Kokkun ◦ znaky, kterým byl v japonštině přiřazen jiný význam ◦ Př.: 沖 Specifická použití znaků Furigana 振り仮名 Okurigana 送り仮名 Atedži 当て字 Další znaky Nejsou to kandži – nemají lexikální význam, ani vlastní čtení Odoridži: 々 ヽ ゝ Malé ke - ヶ(箇) ◦ 一ヶ月、霞ヶ丘 - Kasumigaoka Interpunkční znaménka Interpunkční znaménka Čárky: 、, Tečky: 。. Nakaguro:・ Závorky a citační znaménka: 「」『』（） Ostatní: ~ ! ? Způsob zápisu Bez mezer mezi slovy Tategaki ◦ svisle – zprava doleva ◦ knihy Jokogaki ◦ vodorovně – zleva doprava ◦ odborné články Více řad interpunkčních znamének Styly písma 5 základních stylů písma 1. kaišo – běžný styl 2. gjóšo – semikurzivní styl 3. sóšo – trávový styl ◦ kaligrafie 4. tenšo – pečetní styl ◦ osobní razítka 5. reišo – mnišský styl Styl kaišo Styl sóšo Styl gjóšo Styl tenšo Styl reišo Styly čtení Modžijomi (文字読み) – čtení znaků ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ kunjomi onjomi džúbako – kombinace onjomi a kunjomi jutó – kombinace kunjomi a onjomi nanori – čtení používáno ve vlastních jménech Kotobajomi (言葉読み) – četba celého slova ◦ 明日、日本、文字 ◦ atedži – タバコ 煙草 Transkripce japonštiny Hepburnova transkripce ◦ ve světě nejpoužívanější Nippon-siki ◦ standardizovaná forma přepisu Kunrei-siki JSL Český (slovenský) přepis Vývoj japonského písma Do cca 5. st. Japonci neměli vlastní písmo Od cca 5. st. - seznámili se s vyspělou čínskou kulturou – postupně přizpůsobovali čínské znakové písmo ◦ čínský zápis byl nejprve předčítán sinojaponsky ◦ později byl k významům těch znaků, pro které existovalo ekvivalentní slovo v japonštině, tento ekvivalent přiřazen ◦ zásadní rozdíly i ve slovosledu a gramatice – označovány v čínském textu soustavou značek Cca 9. st.- ze znaků, resp. manjógany se vyvinula 2 slabičná písma (souhrnně kana 仮名) Manjōgana Fonetické (spíše než sémantické) použití znaků (šakuon 借音) Zprvu se pro určitou japonskou slabiku (móru) používala řada znaků, postupně se počet ustálil Báseň 17/4025 z Manjōšū : 之乎路可良 多太古要久礼婆 波久比能海安佐奈藝思多理 船梶母我毛 志雄路から ただ越え来れば 羽咋の海 朝凪したり 船梶 もがも Šijodžikara tadakoekureba funekadžimogamo hakuhinoumi asanagišitari Katakana かたかな（片仮名） Kdo ji vytvořil? K čemu byla používána? Z čeho vznikla? Katakana かたかな（片仮名） Vytvořena buddhistickými mnichy (polovina 10. st.) Původně používána pro vysvětlování učených spisů a pro oficiální texty Později (12. st.) – znaky + katakana např. i v pohádkách „Kata“ = část → katakana vznikla z částí čínských znaků V současnosti: ◦ fce kurzívy ◦ cizí slova ◦ zvýraznění slova ◦ citoslovce Hiragana ひらがな（平仮名） Kdo ji vytvořil? K čemu byla používána? Z čeho vznikla? Hiragana ひらがな（平仮名） Původně používána v literárních dílech a soukromé korespondenci Vznikla u císařského dvora V raném stádiu používána ženami – onnade (ženská ruka) Nazývána také jako „písmo žen“ Od konce 9. st. – používána i pro zápis poezie (Kokinšú, 905) „Hira“ = běžný, snadný, zakulacený (charakterizuje tvar hiragany) → Hiragana vznikla zjednodušením celých čínských znaků Hiragana ひらがな（平仮名） V současnosti: ◦ pomocná slova ◦ gramatické koncovky ◦ určité významové okruhy slov Katakana Hiragana 伊 → イ 以 → い 呂 → ロ 呂 → ろ 二 → ニ 仁 → に 己 → コ 己 → こ 加 → カ 加 → か 女 → メ 女 → め 多 → タ 太 → た Konvence pro používání kany 仮名遣い（かなづかい） Teika kanazukai (定家仮名遣い）- Fudžiwara no Teika (1162-1241) Rekišiteki kanazukai （歴史的仮名遣い） Gendai kanazukai (現代仮名遣い）= Šinkanazukai (新仮名遣い） - 1946 Historická konvence 歴史的仮名遣い Předpokládá se, že tento zápis obecně odpovídá výslovnosti v obd. Heian ゐ/ヰ wi a ゑ/ヱ we けふ = きょう (今日) dnes てふ = ちょう (蝶) motýl ゐる = いる (居る) být, existovat あはれ = あわれ (哀れ) smutek, soucit かへる = かえる (帰る) vrátit se ゑびす = えびす (夷) barbar くわし = かし (菓子) cukroví とうきやう = とうきょう (東京) Tokio Změny způsobu zápisu období Meidži (po r. 1868) – J myslitelé si začali uvědomovat přílišnou složitost písma a obtížnost přejímání všeho nového pozdní 19. st. - Gembun ičči undó （言文一致運動） = Hnutí za jednotu mluveného a psaného jazyka 1887 – vydán soubor 2000 čínských znaků doporučených pro výuku na ZŠ a SŠ 1900 - 1. reforma záznamu J (zredukován počet variantních forem kany a některých znaků) Změny způsobu zápisu po WWII – obnovení diskuzí o zjednodušení písma, pokračuje dodnes 1946 - „Znaky náležitého použití“ (Tójó kandži hjó 当 用漢字表) – 1850 znaků 1947 - 1950 – reforma písma 1968 – k základní tabulce přidáno dalších 115 znaků používaných ve jménech 1981 – další závazná norma –„Znaky běžného užití“ (Džójo kandži hjó 常用漢字表) - 1945 znaků Přečtěte 仮名 （片仮名・平仮名） 仮名遣い 言文一致運動 当用漢字表・常用漢字表 文字読み・言葉読み
© Copyright 2024 ExpyDoc
